O knize: rok / Čtenáři jsou nabízeny nové překlady Emily Dickinsonové. Co způsobuje jejich vzhled? Je zřejmé, že v ruštině existuje jen málo překladů. V. N. Markova odvedla obrovský kus práce, když rusky mluvícímu čtenáři představila poezii E. Dickinsona. Její ucho, vybroušené překlady japonských haiku, jí umožnilo udělat kolosální krok k Dickinsonovi ve srovnání s nesmělými, mnohomluvnými a několika pokusy jejích předchůdců. Dílo V. N. Markové se stalo prubířským kamenem pro následné překladatele. Přesto je stále malá část Emilyina pozůstalosti přeložena a neexistují žádné překlady jejích dopisů, které jsou samy o sobě poezií. Předložený výběr se téměř zcela shoduje s těmi, které byly publikovány v dvojjazyčné „Americké poezii v ruských překladech“, M., Raduga. , 1983. To znamená několik důvodů. Částečně si překladatel ponechal příležitost mít referenční bod v podobě dlouho oblíbených překladů. Ale hlavní věcí je pokusit se ještě více přiblížit originálu, tak jasnému, lakonickému, jednoduchému a složitému zároveň. Zkušenost ukazuje, že pár nepochopených (nebo vynechaných slov) výrazně mění a někdy zkresluje význam básně. Proto si překladatel dovolil v některých básních, které se mu zdály mimořádně významné, opustit metrum a rým originálu, aby přesněji vyjádřil smysl děje ve volném verši. je podle našeho názoru poučením pro nás všechny. Byla smrtelně pravdomluvná a měla dost odvahy, aby zůstala básníkem „mimo čas“. Zůstaňte jako zpívající Robin a nemluvte o černé a bílé. Tady je poslední vzkaz příbuzným, kterým nevyžádaně předložila tisíce načmáraných listů papíru: "Malí sestřenice. Zavoláno. Emily."!